Vendulka v Lužné

Motoráček Vendulka krátce pískl,vendula1
poslušně počkal, až mu dal pan
výpravčí signál píšťalkou a zelenou
plácačkou a vyrazil po vzorně nasta-
vené vlakové cestě ku Praze. Tento-
krát se do kabiny strojvůdce pana
Mašličky, přišla podívat i paní prů-
vodčí Helenka.

 

 

 
   Františku," začala Helenka:"jedna babička s husou v košíku, by potřebovala vystoupit na rakovnické zastávce, takže nejeďte moc rychle."Jak to Vendulka uslyšela, hned si pomyslela "Tak proto mě v tom bříšku tak lechtá. Já vezu posvícenskou husu. Ale, kdeže je posvícení? Vždyť je ještě krásně prosluněný srpen, no, ano, naše paní průvodčí měla nedávno svátek...." a než stačila tu myšlenku dokončit, už pan strojvůdce otočil klikou brzdy a Vendulka zastavila. Babička s husou vystoupila, motoráčku přestalo husí peří šimrat bříško a paní průvodčí odpískla Odjéééézd! a už se jelo dál.Na příští zastávku se Vendulka moc těšila. Nejen na to, že bude stavět v železničním muzeu, ale že se potká se svým kamarádem přezdívaným Autobus.

   Autobus, to byl malý červenokrémový motoráček, který na ni v Lužné vždycky čekal.Jakmile tedy ucítila pod svými kolečky luženské koleje, radostně si pískla a když na páté uviděla kamaráda, její motorové srdíčko poskočilo radostí. Náš pan strojvůdce zastavil s Vendulkou na druhé koleji a cestující začali pomalu vystupovat. Někteří odcházeli z nádraží do Lužné, někteří přestoupili do Autobusu, aby s ním pak pokračovali na Krupou a dál až na Žatec a my ZSSK 810 603vystoupíme také a půjdeme se podívat, jak to v takovém muzeu vypadá. Vendulku necháme, aby si s kamarádem popovídala a i pan strojvůdce si šel dát na nádraží kafíčko. V muzeu stojí na odstavných kolejích bývalé krásky našich drah, parní lokomotivy. Některé ještě jezdí pro radost dětí a jejich rodičů při zvláštních příležitostech, jiné zase čekají, až je ruce šikovných montérů opraví a ony budou moci také posílit své kolegyně při slavnostních jízdách. Jsou tu však i mašinky, které již nikdy nevyjedou a slouží jen jako muzejní kousky. Dříve tak hrdé, mohutné stroje, které se proháněly po kolejích naší krásné země, tu nyní stojí mlčenlivé a opuštěné. Vedle těchto parních krasavic tu jsou i jiné, motorové lokomotivy. Stojí tu krásně nablýskaný Sergej, pyšný Brejlovec a v neposlední řadě i řada Vendulčiných předchůdců. A vůbec nejcennější mašinka, první parní osobní vůz Komárek. Bývalí i současní železničáři nenechají přece vybrané mašinky odvézt do starého železa. Ale, co to, že bychom už měli odjíždět? Ano, Autobus již odjel a Vendulka nás volá, abychom pokračovali v cestě. Pan Mašlička svoje kafíčko už dopil, paní průvodčí zatím odbavila nastoupené cestující a výpravčí nás už vyhání. Čeká asi na další vláček. Tak, nastoupit a jedéééém. A kam? No přece tajuplnou lesní krajinou na Řevničov a pak dál až na Kladno. Jestlipak tam budou? Vendulka jen tajila dech, když se rozjela za dalším dobrodružstvím. Pííííííííísk, a jedééém! Ale zase až příště.