Železniční pohádky Pohádkové babičky

Vendulka a zajíček.

vendula1
 
     Pííísk a hůůů, a jsme v Novém Strašecí.
Tady si chvilku počkáme, protože naši trať
kříží nákladní vlak a ten již vjíždí do nádraží.
Vede ho statný Brejlovec. Podobný tomu, kte-
rý jsme viděli v Lužné, jen o pár let mladší.
Vendulka se s ním znala, protože tudy pro-
jíždí pravidelně a zrovínka tady se běžně
potkávají.
 
 
 

Vendulka v lesním koutečku.

   Sluníčko si pomaloučku začalo rozestýlatvendula1
svoji nebeskou postýlku, do lesů okolo Řev-
ničova se polehounku snášelo podvečerní še-
ro a ptáčci postupně umlkali,když se Vendulka
dnes naposledy poohlédla po svých kamarád-
kách v muzeu a pokračovala ve své cestě.
Pan strojvůdce se už také těšil na svoji rodinu
a tak, popoháněn tím těšením posunul rychlo-
stní páku vpřed a už se jelo.

 
 

O motoráčku.

V jednom obzvláště krásném letním dnimot vozy
si to nádhernou českou krajinou svištěl
k svému cíli jeden nepokojný červený,
krémovým pruhem ozdobený motoráček.
Jeho strojvůdce pan Mašlička, pozorně
pozoroval přístroje a přitom popíjel z ter-
mosky čerstvý teplý čaj, který mu před
směnou připravila paní Mašličková, a
také si s tím svým milovaným motoráč-
kem šeptem rozprávěl.